Od středověkých lázní k domácí sauně: příběh české páry a tepla
Od městských lázní přes lázeňské prameny až po sauny na chatách a v domech: jak se v českých zemích proměňovalo koupání, pocení a odpočinek.
Sauna dnes působí jako severský import, ale touha po teple, páře a důkladné očistě má v českých zemích dlouhou historii. Změnily se podoby lázní, jejich účel i to, kdo je navštěvoval. Základní myšlenka ale zůstává stejná: chvíli zpomalit a pečovat o tělo.
Veřejné lázně ve středověkých městech
Ve středověku patřila lázeň k běžné výbavě našich měst. Návštěvníci se v ní myli v dřevěných káděch, využívali horkou vodu a páru a odpočívali. Lázně provozovali lazebníci. Ti kromě mytí obvykle stříhali vlasy, holili, baňkovali a pouštěli žilou. Lázeň tak byla zároveň čistírnou, místem setkávání a jakousi předchůdkyní dnešní zdravotní péče. Podle dochovaných vyobrazení a zpráv se v ní také jedlo, pilo a družilo.
Úpadek veřejných lázní a návrat do domácnosti
Od konce středověku lázní v městech ubývalo. Tradičně se uvádí více příčin: drahé dřevo na topení, válečné útrapy, obavy z šíření nemocí a také mravní výhrady k společným koupelím. Péče o tělo se postupně přesunula do domácností. Na venkově i ve městech se lidé mylli v neckách a dížích a teplá voda se ohřívala na kamnech či sporáku. Koupel se stala spíše příležitostnou záležitostí než společenskou událostí.
Prameny, vodoléčba a zlatý věk lázeňství
Zatímco městské lázně ustupovaly, rostl význam míst spojených s léčivými prameny. Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Teplice či Luhačovice se v 19. století staly vyhledávanými středisky. Hosté tam pili minerální vody, koupali se, chodili na procházky a drželi se pevného denního řádu. Významnou roli hrála také vodoléčba. Spojuje se zejména se jménem Vincenze Priessnitze z Jeseníků a stojí na střídání vody, pohybu a čerstvého vzduchu. Zdraví tu nebylo jednorázovou akcí, ale režimem.
Ve 20. století přichází sauna
Parní a vzduchové lázně se objevovaly v městských lázních a koupalištích. Finská sauna se k nám podle dostupných zpráv výrazněji rozšířila až ve druhé polovině 20. století. Vznikaly sauny u sportovních areálů, plaveckých bazénů a v podnicích. Řada lidí si ji také postavila svépomocí na chatě nebo za domem, protože dřevo, kamna a trocha šikovnosti stačily. Po roce 1989 přibyly hotelové wellness centra a v poslední době i domácí sauny. Stojí v zahradě, ve sklepě, v koupelně nebo ve volném koutě domu.
Co si z toho odnést dnes
Historie lázní ukazuje, že tělu a mysli prospívá především pravidelnost a klid. Lázně dávaly smysl, když se staly součástí rytmu týdne, a ne jen výjimečnou událostí. Stejně to platí pro domácí saunu. Vyplatí se zvolit si pevný čas, například jedno večerní saunování týdně. Držte se několika kratších kol, mezi nimi se zchlaďte a odpočiňte si. Před saunou a po ní doplňte tekutiny a po posledním kole nechte tělo v klidu dojít do rovnováhy. Máte-li potíže se srdcem, krevním tlakem, jiné chronické onemocnění nebo jste těhotná, poraďte se nejdřív s lékařem.
